Preslová a Maupicová ve společném projektu.

Výstava je uměleckým setkáním dvou autorek dvou odlišných generací, vyjadřujících se odlišnými médií a jinými způsoby zobrazení. Někde „mezi nimi“ můžeme nalézat stanoviště k nezaujatému vhledu na jedno i druhé pojetí obrazu: předmětného a abstraktního. Pozastavený čas ve fotografii nebo osobní čas transformovaný do abstraktní obrazové plochy je v přítomnosti aktualizován zcela odlišně a tato odlišnost je patrná právě z pozice „mezi“. Ale paradoxně je tato pozice, toto místo odstupu, pro obě různá umělecká pojetí obsahově konvergentní v tom nejhlubším smyslu slova. Název výstavy implikuje toto místo zastavení, možnost odstoupení od jednoho ke druhému a opačně. Poukazuje sice k rozdílné zkušenosti mezi dvěma časy jejich momentální aktualizací (jestliže čas vnímáme jako cosi nedefinitivního v „prostoru dějinného“ nebo lépe „dějícího se světa“), ale současně je v „mezi-prostoru“ tato zkušenost společně tematizována. Role reprezentace – mimésis – je u fotografií a abstraktních obrazů odlišná, ale v oblasti „mezi“ není primárně akcentována a není ani poselstvím nebo obsahem této výstavy.
Kontrapunkt mezi realitou abstrakce a přepisem reality pozastavené v čase je důvodem takového pojetí výstavy, jakým je představena. Konfrontace dvou generací, odlišných vizuálních přístupů, které by měly otevřít diskurz o aktuálnosti jednoho či druhého je pro obě umělkyně zcela marginální. Důležité nebo přinejmenším zajímavé je odkrývání proměnlivosti těchto uměleckých děl – jejich vnímání -, pakliže nejsou v předstihu teoreticky svázána definicí nebo odkázána k ideovému horizontu. Předpokladem aktuálnosti jakékoliv podoby umění – konkrétního uměleckého díla – je tedy odstup, který nabývá své platnosti v mezičase všech různých časů. Příjemné zážitky „mezi“ obrazy jsou pak tím prioritním a nejvyšším.

Kurátor výstavy: Petr Vaňous

Umělkyně: Míla Preslová, Michaela Maupicová