Poprvé jsou spojeny oba prostory Topičova salonu v jeden výstavní celek, ve kterém vystavuje pozoruhodná solitérní osobnost, která svým pojetím kresby představuje radikální posun ve formálním i obsahovém využití disciplíny kresby jako prostorového fenoménu.

Autorka vkročila do prostoru Topičova salonu a zabydlela jej trojrozměrnými kresbami majícími různou podobu, jako na příklad vlnobití, vodopádu, lesu mrakodrapů, sloupořadí či shluku barevných květin. Ústředním motivem její současné tvorby je estetické ztvárnění bodu jako nejúspornější jednotky výrazu. Bodu jako citlivé odezvy lidské duše. Bod však používá i v reversní podobě vpichu, který v tomto případě jako vykřičník existence symbolizuje prázdné místo po každém ze zemřelých za Holocaustu.

Kurátorka: Alena Potůčková

Krátký text