Rinascimento

Mezi inspirační zdroje Tadeáše Kotrby (*1986) již dříve patřila tvorba malířů italského trecenta a quattrocenta. Během letošního tvůrčího pobytu v umělecké rezidenci nadace Éva Kahán v toskánské vesničce San Sano měl možnost procestovat přilehlá města s kostely vyzdobenými unikátními freskami a oltářními obrazy z dílen mistrů — Pierra della Francescy, Fra Angelica či Lorenzettiho — a podřimující inspirace dostala nový impulz. Ve skutečnosti se však vracel na místa, která už jednou navštívil v dětství se svými rodiči a dost možná jej fascinovaly stejné výjevy jako před lety jeho otce.

Předobrazy pekelných ďáblíků a démonů poskakujících kolem bublajících kotlů hned vedle milosrdných madon s dítětem a Zvěstování Panně Marii, tak nalezneme i ve výjevech Kotrbových nejnovějších obrazů vytvořených speciálně pro tuto výstavu. Andělé, patroni a donátoři na obrazech v kontrastních liniích připomínají rukopis Tadeášova otce, sochaře Maria Kotrby. Tentokrát však Tadeáš nečerpá z již existujících kreseb, které po sobě otec zanechal, ale snaží se je vytvářet v jeho stylu, obdobně jako malíři konkrétních škol napodobovali rukopis svého mistra.

Plastičnost prostoru, která byla v italské renesanci tolik objevná, Tadeáš Kotrba neřeší úběžníkovou perspektivou. Vrství papírovou lepící pásku, která vytváří iluzivní hloubku prostoru obrazu. Zároveň jsou tyto obrazy nositeli performativního záznamu. Páska se časem začne odlupovat a pravděpodobně pozmění kompozici obrazu.

Silným motivem jsou v této sérii ženy. Pokud v předešlých obrazech Tadeáš Kotrba často vyobrazoval muže překonávající překážky, nyní věnuje pozornost opačnému pohlaví. Matkám, manželkám a dcerám, které jsou symbolicky stlačované k zemi vysokým nebeským obzorem. Krouží však nad nimi ochranitelé, kteří jim pomáhají nést tíživé břemeno světa. Sérii doplňují obrazy dvojic mezi nimiž panuje vztahové napětí, ať už přitažlivé či naopak opovržlivé. Nejde o náhodná setkání, ale řízení shůry, jak potvrzuje přítomnost andělů, kteří se snaží páry buď spojit, či je naopak ochránit od vzájemného seznámení.

Náhodné nejsou ani konstrukční prvky, které protínají galerijní prostor, jenž sám je slepencem historických etap — od románského sklepení, přes gotiku a renesanci až po interiér devadesátých let. Dočasné konstrukce v podobě lešení či opěrných systémů jsou nezbytným pomocníkem při restaurování fresek či renovacích sakrálních prostor. Výztužné sítě, na nichž jsou instalovány skicy a prozrazené některé fáze Kotrbova procesu tvorby, by tak měly evokovat fázi opravování a znovuzrození, stejně tak jak v sobě tento pojem skrývá i italské rinascimento.

kurátorka: Emma Hanzlíková