Oheň do papíru nezabalíš

Svatopluk Klimeš (1944) patří mezi autory, jejichž tvorba se od počátku odehrává v jakémsi otevřeném mediálním meziprostoru. Používá-li umělec nejčastěji kresbu, obraz nebo fotografii, pak především s tím vědomím, že do nich ukládá stopy a otisky něčeho mnohem podstatnějšího, co se uskutečňuje v jiné časoprostorové dimenzi jako poznávací proces či rituální akce, a co je do hmoty toho kterého média „zaznamenáno“ a „uskladněno“ jako do „schrány“. Dílo Svatopluka Klimeše má lidský rozměr zahrnující pohyb a dynamiku lidského myšlení, těla i paměti. Autor neodděluje fýzis od psýché. Jsou to komponenty jediného celku, a ten je určující pro evokaci světa obsahů. Těmi jsou jednak lidské příběhy a mýty, jednak přírodní procesy a živly. V díle Svatopluka Klimeše hraje důležitou roli také instalační přeskupení prací reagující na konkrétní výstavní prostor. I v něm lze zaznamenat rekonstrukci paměti spojenou s původními prožitými iniciacemi. Výstava, nazvaná Oheň do papíru nezabalíš, představuje autora v jeho charakteristickém mediálním rozkročení, které vytváří specificky sjednocené, vtahující prostředí.

Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.