Vše může souviset se vším

Rudolf Němec – Vše může souviset se vším

„Mohu malovat vším možným, ale převážně se maluje hlavou.“ R. N.

Výstava Rudolfa Němce v klubu Topičova salonu se uskutečňuje k osmdesátému výročí autorova narození. Bohužel již nedožitému. Představí výběr z Němcovy tvorby zejména z období šedesátých až devadesátých let.

Malíř, grafik a básník Rudolf Němec patří k nepřehlédnutelným představitelům Nové figurace, v jejímž rámci zastupuje originální pendant k dílu Jiřího Načeradského, Otakara Slavíka či Jiřího Sopka. Němcovy antropometrické malby měly od počátku charakter psychofyzické akce. Vznikaly přímým otiskem lidského těla – vlastního i umělcových přátel – do emailové vrstvy na plátně. Tyto rané obrazy umělec představil na první samostatné výstavě v Galerii Václava Špály (1968) a po okupaci ještě ve francouzském Caen (1969). S fenoménem tělesnosti úzce souvisí i Němcovy happeningy, často konané s Eugenem Brikciusem v souvislosti s činností Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, jíž byl členem.

Potemnělost a monochromie raných obrazů od 70. let paradoxně ustupovala výraznějším a zářivějším tónům, otisk těla byl zaměněn přístupem dekalku a prací s šablonami, vyrobenými i nalezenými, a technologií stříkání barvy nejdříve fixírkou, poté pistolí a spreji.

Tvorbou Rudolfa Němce se jako červená nit táhne symbolika počátku – vejce a těla schouleného do prenatální pozice (Schoulená, 1974), od 80. let pak rozšířena o totemický znak, kdy se figura stává archetypem (stříkané kresby z 90. let). Zarputilé úsilí dotknout se nejzákladnějších hodnot a principů, které utvářejí naše životy, zakódovat je do řeči svých obrazů, grafik, kreseb, objektů, asambláží, reliéfů, fotografií a filmových záznamů, ale i literárních úvah, básní a sentencí, zkrátka formulovat jádro věci, bylo hybnou silou umělcovy tvůrčí cesty, která slučuje vizuální projev s uměním slova.

Kurátorka: Ilona Víchová