Roman Trabura (1960) na uměleckém poli představuje svéráznou nezávislou figurální a dějovou expresi, reagující na události současného světaběhu. Věkem je generačně nejblíže Tvrdohlavým, ale v době, kdy tahle generace působila na pražské Akademii, patřil k pražskému undergroundu. Pro jeho nekompromisní povahu se mu přezdívalo Kat. Na Akademii nastoupil až v roce 1990. Již od začátku je malířem horizontů a průhledů, arkádických i znepokojivých zároveň. Horizonty po způsobu Caspara Davida Friedricha doplňuje stafáží, jež příslib krajinné idyly zneklidňuje nebo mu dává metaforický význam. Buduje po způsobu středověkého spacialisty prostory za prostory, kde podobně jako za cípkem opony na desce středověkého mistra se pod načeřenou vlnkou odhaluje podmořský svět plný nebezpečí, jindy barokní světelná režie a průhledy otevírají další a další rozměry. Obraz se rozestoupí, a…skutečnost není tak docela, jak se jeví.

Znepokojivost poslední dobou nabírá vrchu. Trabura parafrázuje, glosuje a vytváří pitoreskní obraz světa, a tak se pro nekompromisnost svého pohledu často ocitá na hraně únosnosti. Komu asi tenhle předrevoluční kat setne hlavu příště? To ukáže výstava připravovaná pro Topičův salon z nové tvorby, představující reflexe ve své době nekorektního malíře, snílka i skeptika obdařeného vírou, neustále rozkročeného mezi ano i ne, který ničím a nikoho nešetří. Ani sebe.

Kurátorka: Lucie Šiklová

Foto: Pavel Mikeska