Obrazy a materiálové tisky

Lubomír Přibyl patří do linie autorů pracujících s reduktivní formou. Na výtvarnou scénu vstoupil na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy se v našem prostředí plně rozvinula strukturální abstrakce. Subjektivitu a existenciální tíhu informelního projevu však Přibyl nepřijal. Nalezený materiál nevnímal jako hmotu, kterou je třeba vrstvit, hníst, zraňovat zásahy a naplňovat dramatem člověka, ale naopak jej využíval jako prostředek přímého vyjádření a objektivizace výtvarné tvorby. Tím se přibližoval uvažování mezinárodní skupiny Zero a v českém prostředí umělcům soustředěným kolem skupiny Křižovatka. Tvorbu Lubomíra Přibyla charakterizuje především věrnost jasně vymezenému programu, který naplňuje již od počátků šedesátých let. Hned v roce 1961 účastí na mezinárodní přehlídce ve slovinské Lublani vstoupilo Přibylovo jméno do povědomí zahraničních historiků umění a galeristů, kteří jeho dílo kontinuálně prezentovali na samostatných i kolektivních výstavách, zatímco doma začalo být adekvátně reflektováno až v průběhu posledních deseti let.

Kurátorka: Ilona Víchová