MECHANISMY V MECHANISMECH

Slovenský malíř Ján Vasilko pracuje s poetikou technické dokumentace, se strategiemi vizuální komunikace a s potenciálem grafických programů. Stanovuje si pro sebe obraz jako výkonný nástroj určité laboratorní platformy, v níž platí předem stanovená formální pravidla. Tato předběžná racionalizace výrazu má své autorské opodstatnění. Jde především o to, pracovat v předsazené odosobněné rovině, v rovině prefabrikovaných forem a tvarů, které mohou vytvářet modelový svět asociací, aniž by autorovi hrozil pád do přílišného patosu, iracionality a exaltace. Volba tohoto přístupu je zároveň sebe-obranou proti eskalaci emocí, které takto zůstávají za filtrační clonou korektního vizuálního jazyka, s nímž však autor zachází pokud možno nekorektně. Nazvěme tento přístup nekorektním konceptem.

Ján Vasilko (nar. 1. 11. 1979 v Humenném, ČSSR) patří do výrazné malířské generace nastupující na slovenskou scénu v prvním desetiletí 21. století (společně s B. Sirkou, L. Dovičákovou nebo M. Lányim).  V l. 1999-2005 absolvoval Fakultu umenia Technickej univerzity v Košicích (prof. R. Sikora, doc. A. Szentpétery). V r. 2003 pobýval studijně na VŠVU v Bratislavě (prof. D. Fischer) a v r. 2004 na pražské AVU (doc. V. Skrepl). V r. 2003 založil v Košicích společně s Petrem Králikom apolitické a recesistické uskupení Stranu Železných. Vystavuje pravidelně od r. 2003 na Slovensku i v zahraničí, často také v ČR. Naposledy jsme se mohli setkat s jeho pracemi na rozsáhlejší samostatné pražské výstavě KEometrie (Oslo, Retro, Pedro a Porno navštívili Brno) v The Chemistry Gallery (2017).

kurátor: Petr Vaňous