Liberec III

V době mého dětství jsme bydleli v Liberci ve vile po odsunutých Němcích. Jednou jsem se vracel ze školy a přistihl otce, jak stojí na chodbě na schodech a rozvážně míchá fialovohnědé a šedé tóny nátěrových barev, které voněly z několika plechovek. Za pomoci malštoku doplňoval chybějící část mírně iluzivního soklu. Před tím tam totiž zedníci opravili zeď po výměně vody nebo plynu. Olejový sokl jsem maloval s téměř škodolibou radostí.
Toto je již třetí varianta obrazu. Dvě jsou mimo můj dosah a tato, coby motto, by měla doprovázet Liberec III až Liberec nevímkolik. Konečné číslo neznáme nikdo.

JM